Rozhodně ne podle ceny. ta je nepřímo úměrná kvalitě. V prvé řadě dejte na doporučení, nejlépe absolventa autoškoly. Dobrá je i osobní návštěva. Něco napoví i webovka. Nezapomeňte se také zeptat na poplatky, které většina autoškol záměrně neuvádí. Třeba jedna opakovaná zkouška může stát i 1.000,– Kč., jízda navíc i 700,–.
Ano. Magistrát vám může povolit změnu i po dokončení výcviku /na závěrečné zkoušky/. Autoškola je povinna vám vypsat tzv. převodní lístek a vrátit adekvátní částku peněz.
14 jízd po 1.30 hod. tj. 21 hod. čistého času. Když nebudete spokojení , nebojte se ozvat. Jako zákazník máte svá práva ale musíte znát i své povinnosti. Např. nerušit jízdu bez vážného důvodu a nebo těsně před termínem.
Samozřejmě. Např. Fabia 1,2 dovolí jízdu na čtvrtý rychl. stupeň po rovině už kolem 45 km/hod. Uvědomte si, že vyšší rychlost řadíme vlastně pro snížení otáček /ekonomická jízda/ a ne vždy, abychom zrychlili.
Určitě ne. Záleží na poloměru zatáčky, rychlosti, stoupání, obsahu motoru aj. Snažte se řídit citem, motor by vám neměl „chrochtat“ /neměl by znít jak traktor/ – tím vás vlastně už důrazně žádá o přeřazení.
Častý strach začátečníků. Zkuste někdy zajet na rovné parkoviště, zařaďte jedničku, dvojku i trojku a nepřidávejte vůbec plyn. Uvidíte, že auto pořád jede. Zhasne až když ho začnete dusit brzdou /a nezmáčknete spojku/ a nebo třeba do kopce. A i když vám v nějaké situaci motor zhasne, nic hrozného se nestane. Nezmatkujte, nastartujte a klidně pokračujte v jízdě.
Zkuste se zamyslet, z čeho máte strach. Obvykle to nebývá z hustého provozu, tramvají , chodců apod. Většinou se bojíte , že to někde v křižovatce „chcípne“. A rozjezd do křižovatky do kopce, za vámi blízko auto a nikdo vedle vás, aby vám podržel brzdu – to už někdy bývá i trochu panika. Zažil jsem to mnohokrát. Znám jen jediný lék.- naučit se dokonale rozjezdy. Ne nadarmo, říkají staří praktikové, že rozjezd je více jak polovina úspěchu.
V první řadě zkuste zvedat při povolování spojky i patu, téměř vždy to pomůže/zejména ženám s menší nožkou/. Častá chyba je i rychlejší povolování spojky. Zkuste ji třeba jen vteřinku podržet v záběru. Ale nejčastější chyba, která souvisí se zhasínáním motoru , je to, že si nedáte před zvednutím spojky alespoň minimum plynu. Na volnoběh se dá rozjet, ale v provozu to nezkoušejte.
Nevyřeší! Pokud si zvyknete vjíždět na hlavní silnici riskantně, dřív nebo později něco provedete. Když jsem chodil do autoškoly, moje učitelka mi říkala: „Když vjíždíš do hlavní a trochu se zachvěješ, jedeš špatně.“ Takže, když vjíždíte na hlavní silnici a máte o situaci třeba jen minimální pochybnosti /zachvějete se/, vždycky zastavte ve výhledu. Věřte mi, je to dobrá rada. A taky nezapomeňte, vždy min. dva pohledy doprava a dva doleva. Jeden nestačí!!
Většinou nemusíte. Můžete dojet na buď na neutrál a nebo na zařazenou rychlost /třeba čtverku/, zmáčknou spojku a zastavit. Podřazování je ovšem dobré pro procvičování řazení a spojky.
Nesmysl. Brzděte plynule a těsně před zastavením povolte tlak na brzdový pedál. Auto pak necukne. Přerušovaně se brzdí jen vyjímečně /třeba na náledí/. Nahrazujeme tím vlastně ABS.
Můžete. Ale jen na rovných, přehledných a jednoduchých úsecích. Řízení jednou rukou je jinak nebezpečné, protože nestačíte adekvátně zareagovat na neočekávanou situaci.
Ani si to pamatovat nemůžete. A pokukování po řadící páce je dost nebezpečný zlozvyk. Takže zbývá jen kontrola řadící páky pravou rukou. Ale nebojte se naučíte se to velmi rychle.
Nepoznáte. Chcete-li mít jistotu, že je tam řekněme dvojka, musíte ji znovu zařadit i když tam před tím třeba už byla.
Naučte se používat šikovný pedál, který se nazývá brzda. Když budete řadit a nebudete strkat nohu z brzdy na plyn /aby vám to „nechcíplo“/ ale necháte ji na brzdě, tak se nebudete stačit divit, jak je vše jednoduché!
Tím to určitě není. I některým chlapům pedál při řazení „kope“. Budete li respektovat tzv. bod záběru a při rozjíždění i řazení na něm svou neposednou nožku chvíli přidržíte, pojedete jako starého taxikáře dcera. Spojka je magický pedál a je v ní ukryto kouzlo elegantní a plynulé jízdy.
Tak na to pozor! Většinou je chyba v tom, že se díváte pouze do zpětného zrcátka!! Ale můžete mít také špatně natočená boční zrcátka. Při jejich správném nastavení byste měla vidět z pozice řidiče jen nepatrnou část vlastního auta. A do bočních zrcátek otáčejte spíše hlavu a ne jen oči.
Naučte se poslouchat motor. Fakt to není tak těžký. Ze začátku si můžete taky pomáhat otáčkoměrem. Když máte na rovině přes 2.500 otáček/do kopce přes 3.000/, řaďte vyšší rychlost. Naše žákyňky říkají – když to začíná řvát přeřaď, když je z toho traktor /chrochtá to/ tak podřaď a ono je to vlastně pravda.
Při manévrování s autem není problém kam točit s volantem, ale umět se pomalu pohybovat. To je potřeba si uvědomit a proto zpočátku cvičte pohyb na zpátečku pouze na volnoběh, dokud se nenaučíte regulovat rychlost spojkou. Spojka se zvedá – auto se zrychluje. Spojka se přišlapuje – auto se zpomaluje. Sojka se drží v záběru – auto udržuje standardní rychlost /tedy spíše pomalost/. Jak ovládnete „plazivou jízdu“ budete mít vyhráno.
Částečně. Pravou nohu si zkuste přisunou blíže k sobě a plyn ovládat více špičkou a při ubírání plynu nezvedat celou nohu. Ruce na volantu nedržte ve vzduchu ale pověste si je na volant. A samozřejmě – uvolněte se, vždyť řízení je přece bezva zábava, nebo ne?
Nemáte. Důležitá je plynulost jízdy. Bezdůvodně pomalá jízdy je někdy horší jak rychlejší. Vznikají totiž situace, kdy svým způsobem jízdy provokujete ostatní řidiče k riskantním manévrům. Přece nebudete jako známý řidič v klobouku? Jezděte opatrně ale ne ustrašeně.
Není to možné. To je právě příklad jednoho z úporně přežívajících autoškolských mýtů, které rozšiřují neúspěšní žáci. Zkušební komisař to neudělá a ani to udělat nesmí.
Při sešlápnuté spojce by levá noha neměla být úplně natažená /upravuje se posunutím sedáku/. Ruce na volantu by neměly být taky úplně natažené, ale mírně pokrčené /tupý úhel/. Upravuje se nastavovacím šroubem opěradla. U moderních automobilů si můžete nastavit i volant a výšku sedadla. Teprve pak se upravují zrcátka a nakonec se připoutáte. Nezkušený řidič se pozná podle toho, že se jen připoutá.
Dobrá otázka. Moje instruktorka měla krásnou definici a pamatuji si ji dodnes. "Dobrý řidič se pozná podle toho, že spolujezdec podřimuje. Zapamatujte si ji. Znamená to, že když vám spolujezdec důvěřuje, řídíte dobře.
A taky si můžete zapamatovat i desatero dobrého řidiče:
1. Chová se jako gentleman
2. Vyznačuje se plynulou a elegantní jízdou
3. Řízení ho baví
4. Předvídá i chyby ostatních
5. Neriskuje
6. Při jízdě přemýšlí, zachová vždy chladnou hlavu a nezmatkuje
7. Svoje auto ošetřuje a udržuje v čistotě
8. Nepředvádí se, protože nemusí nikoho přesvědčovat , že je frajer
9. Spolujezdec se s ním nebojí
10. Auto mu prostě sluší
Tak co, podobáte se mu ?
A nakonec ještě jedna rada:
Když se naučíte dobře ovládat auto /a bude vás řízení bavit/, můžete se
stát dobrými řidiči. Když vám ale v autoškole vypěstují nechuť
k řízení a z auta budete mít strach, budete vždy jen průměrní a nebo
si řidičák schováte tam, kde už ho raději nenajdete.
Tyto nejčastější dotazy mi přicházejí na mail antonin6@volny.cz
/a byl bych rád , kdyby tomu tak bylo i nadále/. Tak hodně štěstí a věřte,
když jedete autem, které vás poslouchá, je to prostě paráda!
Děkuji vám za přízeň.
A. Pospíšil